Předkládaná široce koncipovaná databáze chce nabídnout uživateli pokud možno úplný pohled na uměleckou výzdobu města Ostravy. Jelikož bude průběžně aktualizována a doplňována, je možno považovat její obsah za obraz současného stavu tohoto kulturního dědictví. Snaží se zaznamenat existující artefakty, ale také již zaniklá díla (paměť) veřejného prostoru a budov, které mají či v minulosti měly charakter městské vybavenosti (základní, mateřské, střední a vysoké školy, obchody a obchodní komplexy, zdravotní střediska a nemocnice, velké podniky, administrativní budovy atd.). Účel databáze je dvojí. Jednak se snaží popularizovat umění a upozornit na jeho důležitost v rámci městského inventáře, prostoru, v němž žijeme a který tato díla kultivují. Vedle toho chce poskytnout základní informace (pokud jsou dohledatelné) o všech zařazených dílech, jež bude možno dále zužitkovat v odborném výzkumu. Věříme, že již samo zachycení jednotlivých objektů může mít zásadní význam jak pro budoucí paměť města, tak pro jeho současné vnímání, které by ideálně mělo vést ke kultivaci veřejného prostoru.
Výsledek naší práce je založen na dlouhodobější dokumentaci uměleckých děl, která v sobě zahrnuje tři základní oblasti výzkumu: studium literatury na dané téma (obecnější příručky i katalogy z díla jednotlivých umělců), terénní výzkum (dohledávání artefaktů ve městě, zjišťování jejich stavu, fotodokumentace) a archivní výzkum, který je zvlášť důležitý pro nejproduktivnější epochy vzniku uměleckých děl ve veřejném prostoru – tedy 60.–80. léta 20. století.
Je nutno poznamenat, že současná databáze má minimálně dva významné předchůdce, kteří nemalou měrou přispěli k jejímu vzniku. Prvním je „skriptum“ nazvané Ostrava. Architekura, sochařství, malířství, které vydalo v roce 1991 Městské pedagogické středisko v Ostravě a na němž pracoval kolektiv autorek pod vedením Marty Vosečkové. Danou publikaci se zdráháme označit termínem kniha, neboť má spíš charakter informativní strojopisné databáze. Šlo navíc o neprodejný materiál, který se bohužel nedostal ani do veřejných knihoven ve městě (známe pouze exemplář uchovávaný v soukromé knihovně galeristy Petra Pavliňáka ve Výtvarném centru Chagall). I přes nedůslednosti této práce (občas působí chaoticky a podává neověřené či neúplné informace), poskytuje základní přehled tvorby umělců pro město Ostravu, a to ve velmi komplexním záběru (díla z různých období, realizace pro veřejný prostor, ale rovněž pro interiéry rozličných budov, v některých případech dokonce závěsné obrazy apod.).
Druhým kompendiem je kniha Marie Šťastné Socha ve městě s podtitulem Vztah architektury a plastiky v Ostravě ve 20. století, kterou vydala Ostravská univerzita v roce 2008. Kniha vzešlá z disertační práce autorky představuje vlastně ucelenou studii o vývoji umění v rámci architektury a urbanismu města Ostravy, ale přináší rovněž stručnou databázi uměleckých děl. Autorka se však omezila na díla v exteriéru a ve značné míře (s výjimkou několika význačných prací) na díla v době vydání práce existující. Že mnoho z katalogizovaných, tehdy ještě existujících děl od dané doby zaniklo, bohužel při současném stavu péče o kulturní hodnoty nijak nepřekvapí.
Naše databáze se snaží skloubit záběr obou předchozích prací. Snažíme se představit všechna existující i nám známá zaniklá díla ve vytčených oblastech. Tyto oblasti představují právě veřejný prostor a stavby ne-li přímo veřejné, potom však zajisté plnící význačnou funkci v životě města. Katalogizujeme jak díla v exteriéru, tak interiéru, ačkoli jsme si vědomi, že v rámci interiérových prací může mít naše databáze jisté mezery, které budou průběžně doplňovány. Za umělecká díla související s architekturou a urbanismem považujeme veškeré sochařské realizace, z malířských pak mozaiky, nástěnné malby, vitráže, ozdobná skla a významnější textilní realizace (opony, art-protisy a jiné techniky v pozici dekorativní stěny). V databázi tedy uživatel nenalezne klasické závěsné obrazy. Přítomny jsou rovněž významnější designové práce (někdy i umělecky ztvárněné nápisy) a díla na hranici architektury a sochařství. Pochopitelně zaznamenáváme sochařsky ztvárněné památníky a pamětní desky, avšak pouze tehdy, je-li jejich součástí umělecky provedený prvek.
Stranou jsme zatím ponechali kříže, které většinou (na území Ostravy téměř vždy) neposkytují prostor k osobitějšímu sochařskému vyjádření. Z pochopitelných důvodů nezaznamenáváme vnitřní vybavení kostelů (případnou exteriérovou výzdobu ano) a náhrobní plastiku (je-li socha součástí hrobu, v databázi přítomna není, je-li samostatným dílem v rámci výzdoby hřbitova, pak ano). Zatímco architektonická plastika, populární zvlášť v 19. a 1. polovině 20. toletí, je na první pohled snadno vymezitelná (socha, jež je součástí fasády domu), situace se komplikuje u dekorací zvlášť z přelomu 19./20. století, kde jde často o malé sochařské objekty nefigurální povahy či jednoduché dekorativní reliéfy, jejichž přítomnost by databázi spíš zatěžovala. Tuto výzdobu tedy zaznamenáváme pouze tehdy, představuje-li zásadní motiv ve výzdobě domu, často má figurální či zvířecí námět, někdy může mít charakter domovního znamení.
Heslo databáze je vystavěno tak, aby dostatečně referovalo o daném díle, a přitom nebylo přetíženo informacemi, které nejsou pro primární obeznámení klíčové (např. neuvádíme, kdo byl investorem, respektive zadavatelem díla, nicméně u velké části objektů můžeme tuto informaci na požádání sdělit). Kolonka název díla může obsahovat konkrétní název, pokud je znám, jindy uvádí jen prosté označení (např. „abstraktní reliéf“ či „leptaná okna“), často zde nalezneme také variantní názvy (dílo bývá označováno různě – někdy jej označuje jinak autor a jinak obyvatelé města), nebo i názvy přidělené (nepojmenované dílo jsme označili podle tématu, které zpracovává). Kolonky autor, typ díla a čtvrť jsou „proklikávací“, tedy umožňují přechod na všechna díla jednoho autora, jednoho typu a v jedné městské čtvrti. Kolonku materiál jsme se rozhodli ponechat bez možnosti prokliku, a to z důvodu bezpečnosti děl.
Rejstříky poskytují také možnost třídění chronologického – dle epoch. Baroko představuje nejen sochy ryze barokní z 18. století, ale počítá také s tzv. lidovým barokem, zasahujícím hluboko do 19. století. Epocha 19. století pracuje s historickým konceptem tzv. dlouhého 19. století, který má také v umění své opodstatnění – horní hranice je tak vymezena vznikem nového státu v roce 1918. Samostatnou epochu představuje doba první republiky, která je označena jako 20.–30. léta 20. století. Epocha 40. léta 20. století zahrnuje umění vzniklé v době druhé světové války nebo brzy po ní (rané památníky osvobození). Zato epocha 50. léta 20. století (přezdívaná jako socialistický realismus nebo častěji zkráceně sorela) obsahuje umění vzniklé již po únoru 1948 s horní hranicí v roce 1958, který je významným mezníkem v podobě vzniku tzv. bruselského stylu. Ten již patří do epochy 60. léta 20. století, která představují rovněž neobyčejný rozvoj výtvarného umění v podobě nástupu abstrakce (rovněž geometrické) a stylizované figurativnosti. Tyto myšlenky zastávala ve společensky i politicky uvolněné době 60. let odborná komise Svazu českých výtvarných umělců, která posuzovala zakázky výtvarných (v našem případě zejména tzv. monumentálních) realizací pro architekturu a veřejný prostor, jejichž vznik byl v rámci veřejných staveb v Československu povinný na základě vyhlášky č. 355/1965 (dnes vzhledem k procentuálnímu vymezení investic na umění označována jako tzv. čtyřprocentní zákon). Komise 60. let byla rozpuštěna a nahrazena novou komisí v listopadu 1970, což je v naší oblasti mezník, představující nástup tzv. normalizace. Nová komise, ovládaná politicky konformními představiteli, směrovala umělce pod tlakem změněných poměrů zpátky k realismu a figurativnosti, které jen občas poskytovaly prostor obecným uměleckým trendům (např. tzv. nové figuraci). Díla v duchu umění 60. let byla považována za ideově méněcenná (pouze dekorativní), podle toho také ohodnocována. Pro zakázky z této doby jsme stanovili jako rozhodující kritérium datum schválení realizace. Do předešlé kategorie (60. léta) patří tedy díla schválena ještě starou komisí, třebaže už kolaudovaná v nových poměrech. Do kategorie 70.–80. léta 20. století pak náleží díla, která byla schválena až po listopadu 1970. Samozřejmým mezníkem značícím nástup další epochy je rok 1989. Vzhledem k tomu, že svazová komise byla jako odborný orgán schvalující výtvarné zakázky činná až do roku 1994, objevuje se i zde podobný problém jako v předešlém případě, který řešíme stejným způsobem. Epochu 90. léta 20. století ukončujeme rokem 2000 a následující období již označujeme zjednodušeně jako 21. století – to představuje umění, které již můžeme označit za současné.
Do těchto epoch třídíme také zánik již neexistujících děl. Za zaniklé dílo považujeme nejen to, které bylo zničeno, ale také z daného místa odinstalováno (ať už víme, že je někde uschováno, nebo jsou nám jeho další osudy neznámé). V případě děl, která byla následně instalována jinde ve městě, uvádíme jeho současnou polohu, přičemž na původní umístění odkazujeme nejen v poznámce hesla, ale také na mapě. Pokud bylo dílo instalováno nově mimo Ostravu, je na to v poznámce samozřejmě upozorněno, avšak pro naši databázi je považováno za odstraněné. Jako odstraněná uvádíme rovněž ta díla, jejichž existenci jsme dosud neměli možnost ověřit (v kategorii epocha zániku uvedeno „neověřeno“).
Samozřejmou součástí databáze je obrazová příloha. Snažíme se poskytnout jak současné fotografie existujících objektů, tak historické fotografie objektů zaniklých či pozměněných. Tato složka hesel se bude průběžně doplňovat. Do budoucna zvažujeme také zapojení krátkých biografických hesel jednotlivých autorů.
Pro odborného čtenáře doplňujeme seznam pramenů (archivní fondy, sdělení pamětníků, katalogy, literatura, internetové zdroje), z nichž jsme čerpali (vždy uvádíme, zda je dílo v katalozích Vosečkové a Šťastné). Na často užívané zdroje odkazujeme zkratkami, které jsou vysvětleny v seznamu zkratek.
Závěrem velmi děkujeme všem institucím i osobám, které poskytly informace o uměleckých dílech, a dále institucím, fotografům i soukromým osobám, kteří dané objekty nafotili a své fotografie poskytli. Vyzýváme rovněž širší veřejnost, aby v případě, že k danému objektu má doplňující informace či historické snímky, neváhala a kontaktovala nás prostřednictvím kontaktního formuláře. Za všechny důležité připomínky, materiály, případně i upozornění na neevidovaná díla budeme vděčni.
Závěrem bychom chtěli poděkovat všem institucím i osobám, které poskytly informace o uměleckých dílech, a dále institucím, fotografům i soukromým osobám, kteří dané objekty nafotili a své fotografie poskytli. Ze záplavy jmen a institucí, které uvádíme v pramenech jednotlivých děl či v popiscích fotografií bychom chtěli na tomto místě zvlášť zmínit alespoň ty největší podporovatele: Zemskému archivu v Opavě děkujeme za zpřístupnění dosud nezpracovaného fondu ČFVU Dílo (speciálně paní Veronice Matroszové, která fond pořádá a postupně připravuje jeho obsah k nahlédnutí), Archivu města Ostravy především za poskytnutí bohaté fotografické dokumentace, Ostravskému muzeu rovněž za poskytnutí historických fotografií a Galerii výtvarného umění za poskytnuté fotografie z dokumentace monumentálních realizací. Zvláštní dík patří galerijní knihovnici paní Vladimíře Lichovníkové za péči v průběhu dohledávání materiálů v dobových katalozích a knihách.
Vyzýváme rovněž širší veřejnost, aby v případě, že k danému objektu má doplňující informace či historické snímky, neváhala a kontaktovala nás prostřednictvím kontaktního formuláře. Za všechny důležité připomínky, materiály, případně i upozornění na neevidovaná díla budeme vděčni.
Jakub Ivánek
Projekt je realizován s finanční podporou statutárního města Ostravy a Ministerstva kultury ČR.